Pokud se zaměříme na strategii ve výrobě a logistice nemůžeme opomenout přístup na principu Just In Time, někdy též zkratkou JIT. Do češtiny se výraz dá přeložit jako právě včas, s touto podobou se ale setkáte jen velmi zřídka. Just in Time představuje spolupráci mezi dodavatelem a odběratelem, kdy dodavatel zásobuje odběratele zbožím v častých (pravidelných) malých dávkách zbožím, které je dále v krátké době zpracováváno.
Myšlenka Japonce, kterému ujel vlak
O principu Just In Time se hodně hovoří v posledních 30 letech, ale jeho historie je výrazně starší. S myšlenkou na tento způsob zásobování a výroby poprvé přišla japonská společnost Toyota Motor. Jejího zakladatele Kičira Tojodu (1894-1952) napadla ve chvíli, kdy jemu samotnému ujel vlak. V tu chvíli se nacházel na návštěvě v Anglii, vlak přijel i odjel včas, on však dorazil o chvíli později. Přemýšlel nad tím, ihned si v hlavě vytvořil paralelu s výrobní linkou a skladováním dílů a viděl zajímavé souvislosti. Jednoduše:
- dorazí-li zboží příliš brzy, bude se zbytečně plnit sklad;
- dorazí-li pozdě, výroba se zastaví a bude čekat na zboží;
- dorazí-li včas, vše poběží, jak má.
Ze správného just on time vytvořil drobnou chybou Just In Time a okolo roku 1936 dal vzniknout principu, který dnes hýbe světem. K jeho úspěšnému zavedení do praxe však ale vedla ještě dlouhá cesta. Ujal se toho zaměstnanec Taiči Ohno, spolu s Tojodou vymysleli způsob, jak zamezit tomu, aby sklady přetékaly zbožím čekajícím na jiné zboží, a to nejen na papíře, ale i v reálné výrobě. V příspěvku o logistice jako takové jsme zmínili, že má své kořeny v armádě, i zde se hodí poznamenat, že oba muži čerpali ze svých zkušeností v druhé světové válce.
Co je ještě Just In Time? A co už není?
Tojoda definoval princip Just In Time zcela přesně už ve svých myšlenkách poté, co mu ujel vlak. Dnešní definice se od té jeho, skoro 90 let staré, příliš neliší. Nikdo totiž přesně nestanovil lhůty, kapacity skladů, množství přepravovaného a doručovaného zboží či jakékoli další postupy, podmínky či pravidla. Ve větší míře začaly metodu Just In Time uvádět do praxe různé společnosti počátkem 80. let, a to nejen v Japonsku, ale také v USA, její definice však i nadále zůstává volná, otevřená domluvě dvou podnikatelských subjektů mezi sebou.
Jednou za čas se ale objeví myšlenka, která se snaží Just In Time alespoň nějak ohraničit. Německý profesor Christoph Roser například ve svém článku uvádí, že za Just In Time nepovažuje praxi, v níž se skladové zásoby drží déle, než jeden den.
Jak to funguje v praxi? A jde to ještě přesněji?
Přejít ve vlastní výrobě na systém Just In Time vyžaduje velké přípravy. Je potřeba se přeorientovat na efektivní výrobu potřebných věcí a zamezit plýtvání prostředků (času, kapacit i dalších). Zároveň nesmí v žádném případě klesnout kvalita výrobku. Společnost musí přesně rozplánovat jak výrobu, tak zásobování, obojí po malých sériích, resp. dodávkách, klidně i vícekrát za jediný den. Objednávka nového zboží např. může proběhnout ve chvíli, kdy skladové zásoby klesnou na předem stanovenou úroveň. S dodavatelem musí být spolupráce v režimu Just In Time důkladně projednána a domluvena dopředu, protože právě na něm včasné dodávky stojí. Jeho výběr je tedy naprosto klíčový.
Just In Time může z dlouhodobé perspektivy výrazně snížit náklady, protože při jejím zavedení do praxe odpadá nutnost držet si zbytečně velké sklady a s nimi spojenou nejen administrační zátěž. Není však všespásná a např. neumožňuje úplně hladkou odpověď na krátkodobé, neočekávané zvýšení poptávky po daném výsledném výrobku. Je nutné také počítat s možností zpoždění dodávek, které nemusí být na straně dodavatele (všichni víme, jak občas vypadá v některých místech doprava, a v případě zahraničního zásobování se riziko zdržení ještě zvyšuje o celní odbavení).
Celkově můžeme říci, že se jedná o velmi užitečnou metodu, ale zároveň i o velmi náročnou, co se zavedení do praxe týče. Ještě přesnější a na organizací výrazně složitější je ale metoda Just In Sequence, nejvyšší forma Just In Time, kdy dodavatel přiváží zboží přímo na výrobní linku, nikoli do skladu.