Pojem headhunting označuje personalistickou praktiku výběru vhodných uchazečů na zadanou pracovní pozici metodou přímého výběru, tedy nikoliv vypsáním výběrového řízení a vyvěšením inzerátů, ale oslovením vhodných kandidátů přímo.
Headhunter má musí mít dobrou orientaci v oboru
Headhunter musí mít k dispozici nejen databázi vhodných potenciálních zaměstnanců, které v případě potřeby může kdykoliv oslovit, ale též dobrou orientaci v oboru, v němž se jím vyhledávaní pracovníci pohybují. Firma, jež svěřila headhunterovi úkol nalézt a vybrat toho správného a pokud možno nejlepšího pracovníka na jí vypsanou pozici, očekává, že jím dodaný člověk bude skutečně ten nejlepší. Headhunter tak musí být schopen důkladně prověřit uchazečovy znalosti, schopnosti a kvality, než jej doporučí dále, neboť za vybrané kandidáty obvykle osobně ručí a od jejich kvality se odvíjí i jeho odměna.
Headhunting mohou provozovat personalisté přímo ve firmách, jež vypsanou pracovní pozici obsazují, mnohem častěji však tuto praktiku provozují nezávislí specialisté či přímo personální agentury dodávající klíčové manažery a odborníky do celé řady obchodních společností, s nimiž dlouhodobě spolupracují. Headhunter aktivně oslovuje nejen osoby práci aktuálně hledající, ale též pracující a zaměstnané, často u firem představujících konkurenci pro společnost, jež pracovní pozici nabízí a pro niž headhunter shání vhodného kandidáta. Headhunting tak kromě samotného přetahování zaměstnanců může zahrnovat i podloudné získávání kontaktů a jiné praktiky sociálního inženýrství, proto je coby nemorální celou řadou lidí odsuzován.
Dříve headhunteři obsazovali pouze vysoké pozice
Tato metoda vyhledávání zaměstnanců byla ve svých začátcích používána pro obsazování vysokých vedoucích pozic, ředitelů a manažerů, později se rozšířila i na střední a nižší management, v další řadě též na vysoce ceněné odborníky, jako například programátory, analytiky a jiné (nejen IT) specialisty. V souvislosti s rozvojem veřejných online databází zaměstnanců a jejich životopisů, jako například Linked-In, se headhunting těší v poslední době rozmachu i v oborech a pozicích, kde byl dříve jen okrajovou či zcela nevídanou záležitostí.
Toto poněkud děsivé slovní spojení (head hunting, doslova „lov lebek“) má skutečně původ v praktice lovu a zabíjení lidí, následované oddělením hlavy či jiné části těla coby důkazu o dokonaném činu, nejčastěji kvůli získání vypsané odměny. Dnešní personalisté tak mají s trochou nadsázky s někdejšími lovci lidí podobnou motivaci: finanční odměnu od zadavatele, vyplacenou za tu správnou ulovenou osobu.
Ačkoliv headhunting v kontextu personalistiky nemá se zabíjením samozřejmě nic společného, jedná se přece jen o poměrně explicitní termín vzbuzující negativní emoce, často se tedy lze setkat i s mnohem korektnějším označením executive search.