Myšlenková mapa představuje grafické uspořádání hlavních myšlenek (klíčových slov), a to i s vyznačenými vzájemnými vztahy. Používá se nejen v marketingu a managementu, ale také při učení nebo řešení různých problémů.
Koncept myšlenkové mapy rozšířil mezi lidi v 60. a 70. letech minulého století britský psycholog Tony Buzan. Myšlenka této techniky však sahá přinejmenším do druhé poloviny 15. století, poněvadž ji užíval i všestranně nadaný Leonardo da Vinci.
Myšlenková mapa odráží fungování mozku
Pokud si děláme k nějakému tématu běžné poznámky, můžeme je ve většině případů označit za lineární. Často se však stane, že najednou začneme i obyčejný strohý seznam nápadů rozvětvovat, doplňovat, upřesňovat a tak dále. Z přehledných odrážek se najednou stává nepřehledná změť čehosi, co bychom nejraději přepsali. Ale jak, aby to bylo přehledné a zároveň to zůstalo podnětné? Řešení můžeme hledat právě v myšlenkové mapě.
Náš mozek funguje multilaterálně, myšlenková mapa svým způsobem toto fungování odráží, a navíc podporuje fungování obou hemisfér, jejich zapojování a využívání naplno. Jednoduše řečeno, zápis nápadů v podobě myšlenkové mapy nám usnadňuje učení, protože nám umožňuje si problém prohlédnout jako celek. Snáze tak vnímáme různé souvislosti a věc si lépe pamatujeme, protože si mozek může automaticky vytvořit různé asociace. Pokud například používáte brainstorming, můžete jeho výsledek zaznamenat právě formou myšlenkové mapy.
Lepší je ručně vytvořená, ačkoli existuje řada programů
Učení a přemýšlení tímto způsobem, tedy i samotná tvorba myšlenkové mapy nás nutí se na problém soustředit jednoduše proto, že nás tento nástroj baví. Pokud bychom se bavili jen o učení, tak už jejím samotným vytvářením se její obsah učíte a výsledkem si snadno připomenete nejen základní myšlenky, ale i různé souvislosti. Pokud se bavíme o grafickém ztvárnění nějakého nápadu, může vám mapa sloužit jako odrazový můstek hodně dlouho i po spuštění nějakého projektu a také při jeho následném vyhodnocování.
Mapu můžete vytvářet ručně na prázdný papír, ale také pomocí programu v počítači. Těch existuje na trhu spousta, a to jak placených, tak těch zdarma. Vyzkoušejte si klidně obě formy, každému vyhovuje něco jiného. My se ale spíše přikláníme k tomu vytvořit si myšlenkovou mapu hezky od ruky. Takové psaní a kreslení totiž výrazně podporuje proces učení. Na druhou stranu ale do těch počítačových můžete snadno vkládat libovolné (i z internetu stažené) obrázky, což se může v mnoha případech hodit.
Hlavní myšlenka doprostřed, to ostatní okolo
A jak tedy taková myšlenková mapa vypadá, když má odrážet způsob, jakým funguje náš mozek?
- Hlavní myšlenka, klíčové slovo či objekt patří doprostřed papíru orientovaného na šířku. Představuje to centrální bod všech myšlenek na papíře, základ, k němuž se všechno ostatní vztahuje.
- První asociace, první věc, která nás k tématu napadne a je pro nás zásadní, patří do oblasti vpravo nahoře od centrálního objektu.
- Pokud je potřeba dále tuto věc rozvíjet, činíme tak v tomto rameni směrem ven. Rozvětvovat se může klidně několikrát.
- Další asociace k hlavní myšlence patří pod tu první a její rozvětvení opět do příslušné strany. Vše úzce související je propojeno linkou.
- Další myšlenky, od nichž se mohou rozvětvovat další ramena, pak pokračují ve směru hodinových ručiček. Od hlavních témat, která nás napadnou okamžitě, se postupně dostáváme k dalším, vzdálenějším nápadům a souvislostem.
- Napadne-li vás v průběhu vyznačování dalšího souvisejícího hesla něco k tomu předchozímu, neváhejte se k němu vrátit a doplnit jej.
Ptáte se, zda existují nějaká další pravidla pro tvorbu mentálních map? Často se doporučuje psaní velkými písmeny, heslovitý zápis (nikoli tedy dlouhé věty a souvětí) a označení mapy dnem vzniku. Mapy byste si měli tvořit pravidelně na různá témata, čímž z nich zakrátko opravdu vytáhnete maximum. Naopak se nedoporučuje opakovat se a psát hesla s negativním nádechem.
Nepředstavujte si strohý diagram, používejte obrázky i barvy
Květnaté myšlení i procesy v mozku klidně do své mentální mapy promítněte. Nikde není napsáno, že musíte zůstat u strohého, skoro až úředně působícího diagramu. Tady je pár tipů, jak do myšlenkové mapy promítnout kus sebe:
- nedržte se pravých úhlů – představte si spíše rozvětvujících se strom nebo blesk, žádné pravidelné linie, žádné na milimetr shodné výšky řádků;
- používejte barvy – kroužkujte, podtrhávejte, spojujte, vybarvujte;
- kreslete si – doplňte své myšlenky o jednoduché názorné obrázky;
- hrajte si – tvořte hierarchie, kategorie, své značky;
- zaznamenávejte si asociace a souvislosti (např. výše uvedenými značkami či šipkami);
- tvořte v prostředí, které vás inspiruje, např. doma při poslechu hudby, v tichu v knihovně, v parku, ve vlaku cestou do/z práce, klidně toho vyzkoušejte více.
U první myšlenkové mapy se vám možná ještě nepodaří vytáhnout z této metody všechno, ale jistě sami poznáte, jak mocný a zároveň zábavný nástroj to je. Vracet se k ní můžete i později a může sloužit jako odrazový můstek pro vaši další mapu. Pokud tápete, neváhejte hledat inspiraci na internetu, zejména pak na specializovaných stránkách a blozích.